Bylo nebylo, v malé vesničce u lesa, kde každý dům měl barevnou střechu a zahrádky plné květů, žil malý medvídek jménem Míša. Míša miloval hry venku a nejvíce ze všeho miloval duhy, které se objevovaly po dešti. Jednoho dne však duha, která se objevila, náhle zmizela a nechala vesnici bez svých kouzelných barev.

Míša se rozhodl, že musí duhu najít a vrátit vesnici její barvy. Vzal si svůj malý batůžek, do kterého dal láhev vody, kousek chleba a svou oblíbenou čepici a vypravil se na dobrodružství. Cestou potkal svého kamaráda, veverku Skořápku, která mu slíbila, že mu s hledáním pomůže.

Společně prošli hustým lesem, překonali horský potok a vyšplhali na velký kopec, odkud měli krásný výhled na celou okolní krajinu. Zde Míša a Skořápka poprvé zaslechli zvuky, které zněly jako tóny z kouzelného zvonku. Rozhodli se jít za tímto zvukem.

Zvuky je dovedly až k staré jeskyni, ve které bylo tajemně ticho. Uvnitř jeskyně našli malou skřítku, která plakala nad rozbitým zrcadlem. Skřítka jim pověděla, že zrcadlo odráželo duhu a rozdávalo barvy po celé vesnici. Když se zrcadlo rozbilo, duha zmizela.

Míša a Skořápka se rozhodli pomoci skřítce zrcadlo opravit. Společně hledali kousky zrcadla v jeskyni a snažili se je složit zpět dohromady. Po mnoha pokusech se jim podařilo zrcadlo opravit a skřítka jim za to poděkovala tím, že jim ukázala tajný průchod.

Tajný průchod vedl do zahrady, kde rostly kouzelné květiny každé barvy duhy. Skřítka jim vysvětlila, že květiny potřebují světlo duhy, aby mohly růst a rozdávat radost. Míša a Skořápka se rozhodli, že pomohou květinám dostat potřebné světlo.

S pomocí kouzelného zrcadla a světla, které Míša vytvořil třením dvou křišťálových kamenů, se jim podařilo navrátit duhu zpět na oblohu. Jakmile se duha objevila, kouzelné květiny začaly růst a celá zahrada zářila všemi barvami.

Když se vesničané dozvěděli o jejich úspěchu, uspořádali velkou oslavu na počest Míši a Skořápky. Bylo plno smíchu, tanců a veselí. Děti si hrály mezi barevnými květy a celá vesnice byla opět plná života a barev.

Míša se cítil velmi šťastný, že mohl pomoci a vidět všechny tak radostné. Skřítka jim za jejich odvahu a dobrosrdečnost darovala malý kousek kouzelného zrcadla, které mohli vzít s sebou domů jako připomínku jejich dobrodružství.

Od té doby, kdykoli se nad vesnicí objeví duha, všichni vesničané vědí, že je to díky odvaze a přátelství malého medvídka Míši a jeho kamarádů. A Míša? Ten nikdy nezapomněl na dobrodružství, které mu ukázalo, jak důležité je pomáhat druhým a sdílet s nimi radost.

A tak žili všichni šťastně až do konce svých dnů, obklopeni barvami a radostí, které jim každý den přinášela kouzelná duha nad jejich vesnicí.