Za sedmi horami a sedmi řekami v malém zeleném lese rostl malý stromek jménem Oliver. Byl to nejmenší stromek ve velkém lese plném mohutných dubů a vysokých borovic. Jednoho dne přišel suchý letní měsíc a Oliver začal pociťovat velké žízně, protože déšť dlouho nepřišel.

Všichni velcí stromy už uměli, jak si uchovat vodu v svých kořenech, ale malý Oliver to ještě nevěděl. Proto se rozhodl zeptat starého dubu, který stál nedaleko. Starý dub mu poradil, že musí své kořeny pustit hlouběji do země, kde je ještě vlhko.

Oliver začal hned pracovat. Poslal své malé kořínky hlouběji a hlouběji do země. Cestou potkal spoustu malých zvířátek, která v zemi žila. Setkal se s červy, které mu ukázaly, jak se dostat k nejlepším zdrojům vody.

Když konečně našel dostatek vody, byl velmi šťastný. Avšak všiml si, že voda začíná ubývat rychleji, než očekával. Rozhodl se tedy, že bude vodu šetřit a používat jen tolik, kolik opravdu potřebuje, aby i ostatní stromy a rostliny měly dost.

Oliver začal také sbírat dešťovou vodu do svých listů a učil se, jak s vodou hospodařit, aby mu vydržela i během dalších suchých období. Tato moudrost přitahovala mnoho ptáků a hmyzu, kteří Olivera začali navštěvovat a děkovat mu za jeho péči.

Jak léta plynula, Oliver vyrostl v krásný velký strom, který byl známý svou moudrostí a šetrností. Šířil své znalosti mezi ostatními stromy a učil mladé stromky, jak se starat o přírodu a neplýtvat zdroji.

Les, ve kterém Oliver rostl, se stal příkladem ekologické rovnováhy. Všechny rostliny a zvířata v lese žily v harmonii a vzájemně si pomáhali, což přilákalo mnoho lidí, kteří chtěli vidět, jak je možné žít v souladu s přírodou.

Oliverův příběh inspiroval i mnoho dětí z nedaleké vesnice, které začaly v lese trávit více času a učit se o ochraně přírody. Díky Oliverovi a jeho přátelům se les stal místem plným života a radosti.