Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, ležela malá vesnička, kde se před Vánoci všechno zahalilo do bílého hávu sněhu. V této vesničce žil chlapec jménem Jan, který miloval Vánoce více než cokoli jiného na světě. Každý rok s napětím očekával první vločky a s nadšením pomáhal zdobit vesnický vánoční strom. Ale tento rok bylo něco jinak. Sníh nepadal a stromeček zůstal bez ozdob, protože vesničané neměli vánoční náladu. Jan se rozhodl, že musí vánoční duch vrátit do vesnice a vypravil se na dobrodružnou cestu do zasněženého lesa, o kterém se říkalo, že v něm žije starý vánoční duch.

Jan šel dlouho a daleko, až konečně dorazil do srdce lesa, kde narazil na malou chaloupku, obklopenou tajemnými zvířaty lesa. Uvědomil si, že to musí být domov vánočního ducha. Odvážně zaklepal na dveře a po chvíli se otevřely. Na prahu stál starý muž s bílými vlasy a vousy, oblečený v červeném kabátě. 'Vítej, chlapče,' pravil starý muž s úsměvem. 'Jsem vánoční duch a vím, proč jsi přišel. Chceš vrátit Vánoce do své vesnice, že?' Jan přikývl a poslouchal, co má vánoční duch říct.

Vánoční duch Janovi vysvětlil, že vánoční duch není jen o sněhu a stromečcích, ale o pocity společenství, laskavosti a radosti, které sdílíme s ostatními. 'Pokud chceš vrátit vánoční ducha do své vesnice, musíš lidem ukázat, co Vánoce skutečně znamenají,' řekl duch. Jan si uvědomil, že má pravdu a požádal vánočního ducha o pomoc. Duch souhlasil a dal Janovi kouzelný prach, který měl sílu obnovit vánoční duch v srdcích lidí. Jan se rozloučil a vyrazil zpět do vesnice, plný naděje a s kouzelným prachem v kapse.

Když Jan dorazil zpět do vesnice, začal s vesničany sdílet příběh o své cestě a o tom, co se naučil od vánočního ducha. Rozdával kouzelný prach a povzbuzoval všechny, aby si navzájem pomáhali a byli k sobě laskaví. Pomalu, ale jistě, se vesničané začali usmívat a pomáhali si navzájem zdobit domy a pečovat o vánoční stromek ve středu vesnice.

Na Štědrý den se celá vesnice sešla kolem stromu, který nyní zářil tisíci barvami a všude kolem byl slyšet smích a zpěv. Jan se díval na své vesničany a cítil, jak se mu srdce plní teplem. Věděl, že vánoční duch je zpět a že to byl on, kdo pomohl jeho návrat. Starý vánoční duch z lesa se na něj z dálky usmíval, hrdý na malého chlapce, který pochopil pravý význam Vánoc.

Od té doby Jan a celá vesnice každý rok oslavovali Vánoce s nově nalezeným smyslem a radostí. Sníh nebo ne, Jan věděl, že pravý vánoční duch žije v srdcích každého z nás, a že stačí jen malý kousek laskavosti, abychom ho probudili. A tak žili spokojeně až do konce svých dnů, rozdávajíc smích a radost všude kolem sebe.