V malé vesnici, schované mezi zelenými kopci, stál starý, ale stále funkční vodní mlýn. V něm žil mladý chlapec Petr s jeho babičkou, která byla známá jako nejlepší kuchařka daleko a široko. Jednoho dne babička onemocněla a nemohla vařit na vesnické slavnosti. Petr se rozhodl, že se pokusí vařit místo ní, ale nevěděl, jak na to. Babička mu tedy dala starou kuchařku, která byla plná nejen receptů, ale i kouzelných formulí.

Petr otevřel kuchařku a první recept, který našel, byl na 'Polévku šťastného souseda'. Recept vyžadoval nejen běžné ingredience jako zeleninu a koření, ale i špetku 'prachu dobré vůle', který se měl nasbírat od sousedů, když s nimi Petr sdílel dobré skutky. Petr strávil celý den pomáháním sousedům a večer měl dostatek prachu, aby vařil. Polévka byla nejlepší, jakou kdy vesnice měla, a všichni se cítili šťastnější a více spojeni.

Další den Petr vybral recept z kuchařky na 'Chléb, který spojuje rodiny'. Musel nasbírat zrní od každé rodiny ve vesnici a každé zrnko promluvit slovy lásky a uznání pro každou rodinu. Když byl chléb upečený, rozdal ho mezi všechny rodiny. Jak rodiny jedly chléb, staré spory a nedorozumění se začaly vyjasňovat a lidé se začali více rozumět a podporovat.

Ve čtvrtý den se Petr rozhodl připravit 'Dezert radosti'. Recept požadoval sladké ovoce, které se mělo smíchat s 'esencí radosti', získanou z veselých her a smíchu dětí z vesnice. Petr strávil odpoledne hraním her a sbíráním smíchu. Dezert, když byl hotov, rozjasnil tváře všech, kdo ho ochutnali, a vesnice se naplnila zvuky radosti a smíchu.

Poslední den, Petr s pomocí kuchařky připravil 'Nápoj vzájemného porozumění', který zahrnoval byliny a koření, každé symbolizující různé vlastnosti, které lidé ve vesnici obdivovali na sobě. Když lidé pili tento nápoj, začali si více vážit jeden druhého a rozumět si navzájem lépe. Petr byl šťastný, že mohl pomocí babiččiny kuchařky přinést své vesnici nejen skvělá jídla, ale i nový smysl pro společenství a porozumění.