V malé vesničce, kde každý dům měl svůj malý zahrádku a lidé se znali jménem, žila malá rodina. Byli to maminka Anna, tatínek Jakub a jejich čtyřletá dcerka Eliška. Jednoho dne, když bylo venku krásně slunečno, se rozhodli, že se vydají na výlet do nedalekého lesa. Eliška byla nadšená, protože milovala přírodu a všechna její malá tajemství.

Jakmile vstoupili do lesa, začala Eliška běhat od květiny ke květině a zvědavě pozorovala každého broučka, co jí přešel cestou. Maminka Anna ji učila jména různých květin a tatínek Jakub vyprávěl příběhy o lesních zvířatech, která možná právě teď na ně zvědavě koukají z bezpečí křoví.

Po chvíli narazili na starou, opuštěnou chatrč, o které se povídalo, že v ní kdysi dávno žil moudrý starý čaroděj. Eliška byla fascinovaná a chtěla se do chatrče podívat. Rodiče souhlasili, ale požádali ji, aby byla velmi opatrná.

Uvnitř chatrče našli starou knihu. Když ji Eliška otevřela, začaly se stránky samy otáčet až do té, kde byl napsaný kouzelný příběh o lese, ve kterém se právě nacházeli. Rodina byla ohromena, že kniha jakoby žila svým vlastním životem.

Příběh vyprávěl o kouzelné bráně někde v lesích, která může každého, kdo ji projde, přenést do jiného světa. Eliška byla nadšená a rozhodla se, že bránu musí najít. Rodiče byli nejprve váhaví, ale nakonec se rozhodli podpořit její dobrodružného ducha.

Na cestě začali potkávat různé lesní obyvatele – mluvícího zajíce, který je varoval před zlým čarodějem, skřítky, kteří jim ukázali správný směr, a starého sovu, která vyprávěla staré lesní legendy.

Po dlouhé cestě plné záhad a hádanek, které museli vyřešit, aby mohli pokračovat dál, konečně našli onu kouzelnou bránu. Stála tam, obklopená zářícími květy a vypadala úplně jinak, než si Eliška představovala – byla mnohem krásnější.

Srdce plné očekávání, rodina k bráně přistoupila. Eliška se pevně držela rukou svých rodičů a společně prošli branou. Ocitli se v úžasném světě, kde neexistoval čas a všechno bylo možné.

V tomto novém světě se setkali s laskavou vílou, která jim vyprávěla o historii tohoto místa a o tom, jak každý, kdo sem přijde, má možnost něco si z tohoto světa odnést, ale musí také něco zanechat.

Eliška se rozhodla zanechat svůj starý medailonek, který jí dala babička a přála si za to návrat domů s novým příběhem, který by jednou mohla vyprávět svým dětem.

Po krátkém pobytu a mnoha zážitcích se rodina vrátila zpět do lesa a prošla opět branou do svého světa. Eliška byla šťastná, že má takové báječné rodiče, kteří ji podpořili v jejím dobrodružství.

Po návratu domů Eliška usnula a snila o všech kouzelných věcech, které zažila. Maminka s tatínkem seděli u její postýlky, drželi se za ruce a dívali se na ni s láskou a hrdostí.

A tak skončilo jejich malé, ale nezapomenutelné dobrodružství v kouzelném lese, které Eliška nikdy nezapomene. A kdo ví, možná jednou, když Eliška vyroste, vyprávět bude svým dětem příběh o kouzelné bráně a o tom, jak s láskou a odvahou můžeš objevit neuvěřitelné světy.