Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v malebné vesnici na okraji velkého, tajemného lesa, žily děti, které milovaly dobrodružství. Jednoho dne se rozhodli, že se vydají hledat starou ztracenou studánku, o které se vyprávěly legendy, že její voda má kouzelné účinky.

Věřilo se, že studánka leží hluboko v srdci lesa, kde světlo slunce proniká jen velmi zřídka. Děti se tedy vydaly na cestu přes husté keře a pod vysokými stromy, plné nadšení a zvědavosti, nevědomky mířily hlouběji a hlouběji do lesa.

Jak postupovali, cesta se stávala stále těžší. Narazili na starý, rozpadající se most, který museli překonat, aby mohli pokračovat. Pečlivě jeden po druhém kráčeli po vrzajících prknech, dychtivě očekávající, co najdou na druhé straně.

Po překonání mostu se ocitli v části lesa, kde byly stromy tak velké a staré, že jejich kořeny vytvářely přirozené cesty. Les zde byl plný zvuků neznámých zvířat a šumění větru, které přidávalo na tajemnosti.

Náhle uslyšeli jemné šumění vody. Srdce se jim rozbušila nadějí a rychle se vydali zvukem. Po několika krocích spatřili malý pramínek vody, který vyvěral ze skály a napájel malý potůček.

Radovali se, ale brzy zjistili, že to není studánka, kterou hledají. Avšak neztratili naději a rozhodli se pokračovat dál. Les byl stále hustější a temnější, a děti začaly cítit únavu.

Když už skoro ztráceli naději, narazili na starou, opuštěnou chatrč, kde se rozhodli přespat. Chatrč byla plná starých map a knih, které mohly vést k studánce.

Během noci se děti vystřídaly ve strážení chatrče, zatímco ostatní spali. V hluboké noci se jedno z dětí probudilo na šustění listí a vidělo stín, jak se přibližuje k chatrči.

Stín se ukázal být starým moudrým mužem, který žil v lese mnoho let. Vyprávěl jim o studánce a varoval je před nebezpečími, která na ně čekají. Děti poslouchaly s napětím a rozhodly se, že ráno pokračují v cestě.

S prvními paprsky slunce se vydali dál, plní odhodlání. Po několika hodinách náročné cesty konečně uviděli záři vody – byla to ona, ztracená studánka!

Voda byla čistá jako křišťál a v obklopení květin a zeleně vypadala opravdu kouzelně. Děti napily se kouzelné vody a cítily, jak se jim vrací síly.

Po osvěžení se rozhodly, že je čas vrátit se domů. Cesta zpět byla sice dlouhá, ale s nově nalezenou energií a vzájemnou podporou byla mnohem snazší.

Když se konečně vrátili do vesnice, byli vřele přivítáni. Vyprávěli o svém dobrodružství, o starém muži a o magické studánce, kterou našli.

Děti se staly hrdiny vesnice a jejich příběh byl předáván z generace na generaci. A kdykoli někdo z vesnice cítil, že potřebuje nabrat síly, vydal se k tajemné studánce.

A tak díky odvaze a nezdolnému duchu těchto dětí bylo tajemství ztracené studánky odhaleno a vesnice měla zase jeden poklad navíc.