Bylo, nebylo, ve velké vesnici na kraji tajemného lesa, žili dva starší lidé, babička Márinka a dědeček Honza. Oba byli milovníci přírody a starých pověstí. Jednoho dne, když babička pekla jablkový koláč a dědeček opravoval starou lavičku, rozhodli se vypravit na procházku do lesa, který skrýval mnoho tajemství.

Jakmile vstoupili do stínu stromů, vzduch se ochladil a všude kolem nich začaly šumět listy. Babička s dědečkem se drželi za ruce a pomalu kráčeli hlouběji do lesa. Najednou uslyšeli jemné šeptání. 'To musí být lesní víly,' šeptla babička Márinka.

Postupovali dál a dědeček Honza, který měl vždy rád dobrodružství, navrhoval, aby šli za zvukem šeptání. Po chvíli narazili na malou čistinku, kde se vznášely drobné světlušky. 'Vítejte,' zazněl hlas, 'jste první lidé, kteří nás navštívili po mnoha letech.'

Světlušky se ukázaly být lesními vílami, které ztratily svůj kouzelný prsten. Babička a dědeček souhlasili, že jim pomohou prsten najít. Víly jim daly kouzelný kompas, jenž ukazoval směr, kde by prsten mohl být.

Naše dvojice hledala celé odpoledne. Procházeli hustým podrostem, brodili se přes malé potůčky a občas zastavili, aby naslouchali radám starých stromů. Když slunce začalo zapadat, narazili na starou jeskyni pokrytou mechom.

Vstoupili do jeskyně a tam, v jejím nejhlubším koutu, našli lesklý prsten. Když ho babička Márinka vzala do ruky, jeskyně se rozsvítila tisíci barvami. 'Děkujeme,' ozvaly se víly, 'bez vaší pomoci bychom se nikdy nevrátily k naší pravé moci.'

Jako poděkování daly víly babičce s dědečkem kouzelné semínko, které měli zasadit ve své zahradě. Když se vrátili domů, zasadili semínko. Během noci vyrostl z něj obrovský strom, který na podzim plodil zlatá jablka.

Od té doby měli babička s dědečkem vždy dostatek jídla a byli zdraví. Každý, kdo jedl jablko z jejich zahrady, pocítil radost a mládí. A tak žili spokojeně, s vědomím, že jejich dobrodružství v lese změnilo jejich životy k lepšímu.

A co víc, každý večer, když se setmělo, mohli na kraji své zahrady vidět světlušky tančící kolem kouzelného stromu. Babička s dědečkem často sedávali na lavičce, vzpomínali na své dobrodružství a plánovali nové výlety do tajemného lesa.