Byla jednou jedna malá vesnička, kde žil chlapec jménem Tomáš a jeho nejlepší kamarád, malý jezevec jménem Borek. Jednoho dne se rozhodli, že prozkoumají starý les, který se rozkládal za jejich vesnicí. Les byl plný zvědavých zvuků a tajemných stínů, ale Tomáš s Borkem se nezalekli. Věděli, že spolu mohou čelit jakémukoliv dobrodružství.

Jakmile vstoupili do lesa, zaslechli podivný zvuk. Bylo to jako šustění listí, ale rytmické a melodické. Následovali zvuk až k velkému dubu, kde objevili skupinu veverek, které hrály na malé nástroje vyrobené z ořechů a větviček. Tomáš s Borkem byli fascinováni a veverky je pozvaly, aby se k nim přidali. A tak strávili odpoledne hraním hudby a tancem pod stromy.

Když se slunce začalo sklánět k obzoru, Tomáš si uvědomil, že se musí vrátit domů. Ale předtím, než odešli, jedna stará veverka jim dala mapu. Mapa ukazovala cestu k zapomenutému prameni, který prý měl kouzelné vlastnosti. Rozhodli se, že se pro pramen vydají příště.

Další den se vrátili do lesa s mapou v ruce. Cesta byla klikatá a plná nečekaných překážek. Museli překonat hustý křoví, brodit se malým potokem a vyhnout se zvědavým sovám, které sledovaly každý jejich krok z větví stromů.

Když konečně našli pramen, byli ohromeni jeho krásou. Voda byla čistá a jasná, a ve světle zapadajícího slunce se třpytila jako tisíce malých diamantů. Borek se napil a ihned pocítil obrovskou radost. Tomáš učinil totéž a pocit štěstí ho zaplavil.

Na cestě zpět si uvědomili, že pravé kouzlo lesa a pramene nebylo v jeho tajemné kráse, ale v přátelství a dobrodružstvích, které spolu zažili. Les už pro ně nebyl jen místem plným tajemství, ale místem, kde se jejich přátelství ještě více prohloubilo.

Po návratu domů se Tomáš s Borkem shodli, že tajemný les a jeho kouzelný pramen navštíví ještě mnohokrát. Každá návštěva byla plná nových dobrodružství a každé dobrodružství učinilo jejich přátelství ještě silnějším. A tak žili dál, věrní kamarádi, kteří věděli, že společně mohou čelit čemukoliv.