Jednou v jedné malé vesničce, kde domy měly barevné střechy a zahrady plné květů, žil malý kluk jménem Tomáš. Tomáš miloval večerní příběhy o rytířích a dracích, ale nejvíce ho fascinovaly příběhy o příšerkách, které se skrývají v temných koutech. Jednoho večera, když maminka dokončila příběh o příšerce, která žila pod postelí, Tomáš se rozhodl, že se s touto příšerkou setká.

Po večeři se Tomáš připravil na spaní. Oblékl si své nejoblíbenější pyžamo a vylezl do své postele, která byla měkká jako obláček. Světlo v pokoji pomalu zhasínalo a stíny začaly tančit po stěnách. 'Dobrou noc, Tomáši,' řekla maminka a políbila ho na čelo. 'Dobrou noc, mami,' odpověděl Tomáš s očekáváním toho, co přijde.

Když se dům ponořil do ticha, Tomáš začal slyšet jemné zvuky. Bylo to jako šustění listí, ale přicházelo to zpod postele. Srdce mu začalo bušit rychleji, ale vzpomněl si na to, co mu maminka vždy říkala: 'Neboj se, všechny strachy jsou jen ve tvé hlavě.' Tomáš se opatrně naklonil přes okraj postele a zavolal: 'Ahoj? Je tam někdo?'

Na chvíli bylo vše ticho. Pak se ozvalo tiché 'ano' a zpod postele vykoukla malá, chlupatá příšerka. Měla velké kolo oči a uši jako netopýr. Tomáš se zarazil a překvapeně zíral. 'Já... já jsem Muri,' řekla příšerka. 'A ty jsi Tomáš, že?'

Tomáš přikývl a opatrně se zeptal, 'Co tady děláš, Muri?' Muri se usmála a odpověděla: 'Já hlídám děti, abych se ujistila, že se v noci nebojí. Ale většinou se mě bojí.' Tomáš se zamyslel a pak řekl: 'Já se tě nebojím, Muri. Chceš být kamarádi?' Muri zazářila radostí a přikývla.

Tak začalo jejich noční dobrodružství. Muri ukázala Tomášovi, jak příšerky pod postelemi chrání děti před zlými sny. Společně prozkoumávali temné zákoutí pokojů a zjišťovali, že stíny mohou být také přátelé. Tomáš se naučil, že svět pod postelí není vůbec tak děsivý, jak se zdá.

Když se blížilo ráno, Muri řekla Tomášovi, že musí jít. 'Ale než odejdu, mám pro tebe dárek,' řekla a podala mu malou, svítící kuličku. 'Kdykoli se budeš cítit sám nebo vyděšený, stačí, když si na mě vzpomeneš a světlo ti ukáže cestu.'

Tomáš pevně objal Muri a poděkoval jí. Když se rozsvítilo první ranní světlo, Muri zmizela zpět pod postel a Tomáš usnul s pocitem bezpečí a tepla. Ráno se probudil a celý den vyprávěl o svém dobrodružství s Muri. Maminka ho poslouchala s úsměvem a byla šťastná, že Tomáš našel nového kamaráda, i když trochu neobvyklého.

Od té noci Tomáš nikdy neusínal sám. Vždy, když cítil strach, vzpomněl si na Muri a její svítící kuličku. Pokoj byl plný tajemných příběhů a Tomáš věděl, že pod jeho postelí má kamaráda, který ho chrání.

A tak žil Tomáš, vždy obklopen příběhy a dobrodružstvími. Naučil se, že příšerky nejsou vždy to, čím se zdají být, a že nejlepší přátelé se mohou objevit tam, kde je nejméně čekáte.

A co vy, milé děti? Máte také nějakou příšerku pod postelí? Možná je čas, abyste jí řekli dobrou noc a přeměnili strach na kamarádství. Kdo ví, jaké dobrodružství vás čeká ve světě snů?