Na okraji velkého lesa, kde slunce líbalo každý květ a každý list stromu, stála malá vesnička. V té vesničce žil chytrý zajíc Jindřich, který měl spoustu přátel. Jednoho dne se rozhodl uspořádat piknik, aby všechny své kamarády seznámil s novým přítelem, jezevčíkem Bertíkem. Pozval tedy sovu Sofii, lišku Lídu, medvěda Martina a mnoho dalších zvířátek z lesa.

Když se všichni sešli, Jindřich a Bertík rozložili na mýtině velkou deku a začali pokládat na ni košíky plné jídla. Byly tam mrkvové koláčky, bobulové džemy, medové plásty a spousta dalších dobrot. Zvířátka se rychle pustila do pochutin a mezi sousty vyprávěla o svých dobrodružstvích a zážitcích.

Vtom se z ničeho nic zdvihl silný vítr a nebe se zatáhlo mračny. Zvířátka se zarazila a poslouchala, jak se blíží bouře. Jindřich, nechtěje, aby jejich piknik skončil, navrhl, aby se všichni schovávali v blízké jeskyni, kterou znal od svých mladších let.

Jakmile všichni dorazili do jeskyně, bouře se rozpoutala v plné síle. Děsivé blesky a hromy otřásaly zemí. Zvířátka se tiskla k sobě a snažila se navzájem utěšit. Bertík, ač nováček v této skupině, ukázal svou odvahu tím, že zpíval písně, aby ostatní rozptýlil a dodal jim odvahu.

Po několika hodinách bouře konečně ustala a v jeskyni zavládl klid. Zvířátka se opatrně vydala ven, aby zkontrolovala škody. Les byl plný popadaných větví a listí, ale naštěstí se nikomu z nich nic nestalo. Jindřich a Bertík se rozhodli, že pomohou ostatním se zotavit a společně s ostatními začali uklízet les.

Během úklidu našli zvířátka ztracená ptačí hnízda, která opatrně vrátili na stromy. Díky společným silám se podařilo les rychle vrátit do jeho původního stavu. Tato zkušenost ještě více sblížila všechna zvířata a Bertík byl nyní považován za jednoho z nich.

Na konci dne se zvířátka opět sešla na mýtině, tentokrát již bez obav z bouře. Rozhodli se uspořádat nový piknik, tentokrát ještě větší a lepší než ten předchozí. Každé zvíře přispělo něčím, co našlo během úklidu, což dalo pikniku osobitý a radostný charakter.

Slunce zapadalo nad lesním horizontem a zvířátka se smála, vyprávěla si příběhy a plánovala další dobrodružství. Jindřich s Bertíkem seděli bok po boku a dívali se na své přátele. Věděli, že odvaha a přátelství, které prokázali během bouře, navždy změní jejich životy.

A tak, kdykoliv se zvedl vítr a nebe se zatáhlo mračny, zvířátka už nečekala ve strachu. Společně se scházela v jeskyni, kde si vyprávěla příběhy, zpívala a byla šťastná. Věděla, že společně mohou čelit jakémukoliv nebezpečí, a že pravé přátelství je to nejcennější, co v lese mohou mít.