Bylo nebylo, v daleké zemi, kde sníh nikdy neroztál a všechno se třpytilo jako tisíce malých diamantů, žila malá dívka jménem Eliška. Eliška byla známá svou zvídavostí a láskou k dobrodružstvím. Jednoho mrazivého rána, kdy první paprsky slunce osvětlovaly zasněžené vrcholky stromů, našla Eliška u svého okna zvláštní, starobylou mapu.

Mapa byla plná záhadných symbolů a vedla k tajemnému míru, známému jako Sněhové království. Eliška, plná odvahy, se rozhodla, že se vydá na cestu, aby odhalila tajemství ukryté v mapě. Vzala si svůj nejteplejší kabát, šálu a čepici a vyrazila do zasněženého lesa, který byl prvním krokem na její cestě.

Po mnoha hodinách brodění sněhem narazila na malou chaloupku, v níž bydlel starý muž jménem Mráz. Mráz byl strážcem prvního klíče ke Sněhovému království. Eliška s ním strávila večer u teplého krbu, poslouchala jeho příběhy a naučila se první kouzlo, které jí pomohlo na její cestě.

Další den, po složení zkoušky odvahy, kterou jí Mráz připravil, získala Eliška první klíč a pokračovala hlouběji do země věčného sněhu. Cesta byla nebezpečná, plná ledových propastí a zákeřných sněhových bouří, ale Eliška neztrácela odvahu.

Ve chvíli největšího nebezpečí ji zachránil tajemný vlk, který měl srst bílou jako sníh a oči jasné jako zimní obloha. Vlk se představil jako Strážce Severu a slíbil, že jí ukáže cestu k dalšímu klíči.

Strážce Severu vedl Elišku k zasněženému údolí, kde byly ukryty duchy minulých zim. Aby získala druhý klíč, musela Eliška odpovědět na hádanky duchů, které testovaly její moudrost a sílu srdce.

S druhým klíčem v ruce a novými znalostmi pokračovala Eliška dál, až dosáhla okraje Lesa ztracených stínů. Zde se musela vyhnout klamům a iluzím, které se snažily zavést ji z cesty.

Na konci Lesa ztracených stínů našla Eliška starou, opuštěnou jeskyni, ve které byl ukryt třetí a poslední klíč. Jeskyně byla plná pastí a hádanek, ale s pomocí všech kouzel, které se naučila, a s odvahou v srdci, vše překonala.

S posledním klíčem v ruce se Eliška vydala k poslední překážce – zamrzlému jezeru, ve kterém bylo ukryto Sněhové království. Musela překonat své strachy a skočit do studených vod.

Pod vodou našla průchod vedoucí přímo do srdce Sněhového království. Tam ji čekal král Zimy, který ji požádal, aby se stala novou strážkyní království, protože prokázala nejen odvahu, ale i čistotu srdce.

Eliška přijala nabídku a stala se královnou Sněhového království. Pod jejím vedením království prosperovalo a bylo plné radosti a smíchu.

Každý rok, když první sníh pokryje zemi, Eliška otevře brány Sněhového království pro všechny děti světa, aby zažily kouzlo a krásu zimy.

A tak, pokud jednou v zimě uvidíš, jak se sněhové vločky točí v tanci kolem tebe, vzpomeň si na Elišku a její dobrodružství, které ji přivedlo na trůn Sněhového království.

A kdo ví, třeba jednou potkáš Elišku, jak kráčí bílým sněhem, směje se a zve tě do svého kouzelného světa. Konec.