Daleko za devatero horami a devatero řekami leželo tajemné údolí snů, kde každý večer slunce zapadalo do lůna hory a nebe se rozsvítilo tisíci zářícími hvězdami. V tomto údolí žila malá holčička Eliška s jejím plyšovým medvídkem Kukym. Každý večer, před tím, než usnula, si Eliška přála, aby se její sny staly skutečností. A tak začíná naše pohádka o kouzelných snech malé Elišky.

Jednoho večera, když Eliška pevně svírala Kukyho v náručí a její oči se pomalu zavíraly, začalo se něco neuvěřitelného dít. Její pokojíček se začal proměňovat – stěny pokojíku se rozplynuly a nahradil je nádherný les plný zpívajících ptáků a šumících stromů. Eliška se ocitla ve svém snu, a to doslova! Byla to krajina, kde se každé její přání mohlo stát skutečností.

V této zemi snů se Eliška setkala s moudrou sovou, která ji doprovázela na její cestě. Soví moudrost byla známá po celém údolí a Eliška byla nadšená, že má tak skvělého průvodce. Jejich první zastávkou byla řeka, která místo vody tekla medem. Eliška ochutnala a byla to nejsladší věc, jakou kdy měla.

Další zastávkou bylo pole, které místo trávy bylo pokryto měkkou vlnou. Eliška se bosky procházela po tomto poli a cítila, jak vlna hladí její nohy. Najednou se pole proměnilo v obrovské lehátko a Eliška se svalila do jeho měkkého objetí.

Když se Eliška z lehátka zvedla, objevila nedaleko strom, na kterém rostly cukrovinky. Ovšem nebyly to jen tak obyčejné cukrovinky - každá z nich měla speciální chuť podle Eliščiných oblíbených jídel. Byla tam chuť vanilkové zmrzliny, čokoládového pudinku a dokonce i její oblíbené jahodové knedlíky!

Náhle se zjevil malý skřítek, který Elišku pozval na létající koberec. Společně se vznesli nad údolí a Eliška mohla vidět všechna kouzelná místa, která jí sova ukázala, z výšky. Létání bylo úžasné a Eliška cítila, jak vítr hladí její tvář.

Když se létající koberec pomalu snášel zpět na zem, Eliška si všimla malého domečku, který byl celý z cukroví. Byla to pekárna snů, kde se pekly nejrůznější sladkosti. Eliška zde strávila hodně času ochutnáváním všeho, co pekárna nabízela.

Po návštěvě pekárny se Eliška vrátila k sově, která ji zavedla do knihovny snů. V této knihovně nebyly běžné knihy, ale knihy, které měly schopnost přenést čtenáře do příběhu. Eliška prožila mnoho dobrodružství, aniž by opustila knihovnu.

Nakonec, když se den chýlil ke konci, sova doprovodila Elišku zpět do jejího pokojíku. Eliška se probudila ve své postýlce, s Kukym pevně svíraným v náručí, a usmívala se. Věděla, že kouzelné údolí snů bylo místo, kam se může vrátit pokaždé, když zavře oči.

A tak Eliška každý večer před spaním zavírala oči a těšila se na další dobrodružství ve světě snů. Ať už to bylo setkání s novými kouzelnými bytostmi nebo objevování nových zázračných míst, věděla, že její sny jsou bránou do nekonečného světa fantazie a kouzel.