V malé vesnici, kde každý den svítilo slunce a všichni se znali, žil malý chlapec jménem Pepíček. Jednoho dne našel na půdě svého dědečka starou, rezavou krabici. Když ji otevřel, objevil v ní malého robota. Robot byl zvláštní – měl srdce z křišťálu a oči, které svítily každou barvu duhy. Pepíček byl fascinován a rozhodl se robota opravit.

Když robot ožil, představil se jako Robo-Pepíček. Vyprávěl, že pochází z tajemného ztraceného města, kde roboti a lidé žili v harmonii. Ale město bylo ztraceno po velké bouři. Robo-Pepíček chtěl najít cestu zpět a Pepíček se rozhodl mu pomoci.

Společně vyrazili na dobrodružnou cestu. Museli překonat hustý les, kde se setkali s mluvícími zvířaty, která jim dala hádanky. Pouze správné odpovědi ukázaly správnou cestu dál.

Po lesních dobrodružstvích dorazili k velké řece, kterou museli překonat. Pepíček s Robo-Pepíčkem postavili improvizovaný vor a plavili se přes divoké vody, které testovaly jejich odvahu a důvtip.

Na druhém břehu řeky je uvítal starý mudrc, který znal tajemství ztraceného města. Řekl jim, že klíčem je poslech srdce a že musí najít Křišťálovou horu, kde je skrytá brána do města.

Cesta k Křišťálové hoře byla dlouhá a plná zkoušek. Museli zdolat hory a údolí, přičemž každá lokalita přinášela nové výzvy. Ale Robo-Pepíček a Pepíček neztráceli naději.

Když konečně dorazili k hoře, našli bránu, ale byla zamčená. Klíč k jejímu otevření byl v Pepíčkově srdci – láska, odvaha a přátelství, které během cesty získal.

Po otevření brány vstoupili do ztraceného města. Bylo to místo plné zázraků, kde roboti a lidé žili společně a pomáhali si. Pepíček s Robo-Pepíčkem byli hrdinové, kteří město znovu objevili.

V městě se konala velká oslava na jejich počest. Tančili, zpívali a sdíleli příběhy své cesty. Pepíček se naučil mnoho o robotice a přátelství.

Po oslavě se Pepíček s Robo-Pepíčkem rozhodli zůstat v městě a pomáhat jiným najít cestu do tohoto kouzelného místa. Stali se průvodci a strážci tajemství ztraceného města.

Pepíček časem vyrůstal a stal se mudrcem, jako ten, který jim kdysi pomohl. Učil mladé cestovatele, jak naslouchat svému srdci a jak být odvážný.

Robo-Pepíček a Pepíček žili dlouho a šťastně, a jejich příběh se stal legendou, kterou si vyprávěly další generace. A tak ztracené město již nebylo ztraceno, ale stalo se symbolem naděje a přátelství.