Bylo nebylo, na okraji velkého, tichého lesa stál malý dřevěný domek. Byl pokrytý mechem a vypadalo to, že je opuštěný, ale ve skutečnosti byl plný života. V tomto domku žila stará paní, která uměla kouzlit. Jmenovala se Maruška a měla bílé vlasy jako sníh a oči modré jako jarní obloha.

Maruška nebyla obyčejná babička; byla to lesní čarodějka, která měla moc rozhovorovat se s rostlinami a zvířaty. Její domek byl plný kouzelných bylinek a starodávných knih s recepty na léčivé čaje a masti.

Jednoho dne, když Maruška sbírala bylinky v lese, potkala malého chlapce jménem Jakub. Byl to zvědavý a odvážný kluk, který se rád toulal lesem a objevoval nová místa.

Jakub se zeptal Marušky, jestli může vidět, co je uvnitř jejího domku. Stará čarodějka se usmála a pozvala ho dovnitř. Jakmile vstoupil, nemohl uvěřit svým očím. Všude byly kouzelné předměty a svítily různými barvami.

Maruška mu ukázala svůj nejdražší poklad - malý křišťálový kámen, který mohl proměnit jakýkoli objekt v zlato. Ale varovala Jakuba, že s kouzly musí zacházet opatrně, protože mají své důsledky.

Jakub byl fascinován a chtěl se naučit vše o kouzlech. Maruška se rozhodla, že ho vezme jako svého učně a naučí ho, jak používat kouzla pro dobro.

Jakub se učil rychle a brzy dokázal malá kouzla sám. Jednoho dne, když experimentoval s kouzelným kamenem, omylem proměnil svého plyšového medvídka v živého medvěda!

Naštěstí Maruška zasáhla včas a vrátila medvídka zpět do jeho plyšové podoby. To byla pro Jakuba velká lekce. Uvědomil si, že kouzla jsou mocná a měl by je používat jen s rozvahou.

Jakub pokračoval ve studiu s Maruškou a pomáhal jí s výrobou léčivých mastí a čajů. Společně pomáhali obyvatelům lesa a okolních vesnic, kteří k nim chodili pro radu a pomoc.

Jakub se stal známým pro svou schopnost léčit zraněná zvířata a rostliny. Jeho pověst dobrého čaroděje se šířila daleko za hranice lesa.

Po mnoha letech se Jakub rozhodl, že je čas na vlastní dobrodružství. Rozloučil se s Maruškou a vypravil se do světa, aby šířil dobro a pomáhal, kde to bylo potřeba.

Maruška byla na Jakuba velmi hrdá a vždycky si pamatovala na malého chlapce, který jednou přišel do jejího kouzelného domku v lese a stal se jejím učněm.

A tak žili dlouho a šťastně, každý na svém místě, ale vždy spojeni kouzlem, které se zrodilo v malém domku na okraji lesa.

A jak to už v pohádkách bývá, i tato má své ponaučení: nikdy nepodceňuj sílu kouzel a vždy je používej s laskavostí a rozvahou. Kdo ví, třeba jednou potkáš svého kouzelného učitele, stejně jako Jakub.