Bylo nebylo, v malé vesničce na kraji velkého, tajemného lesa žil chlapec jménem Ondřej. Ondřej byl zvídavý a hravý, rád prozkoumával okolí svého domova. Jednoho dne, když se vydal za dobrodružstvím do lesa, ztratil se mezi hustými stromy a nemohl najít cestu zpět.

Ondřej se snažil zachovat klid a rozhodl se následovat potok, ve snaze dojít k nějaké známé cestě. Při své cestě potkal moudrou sovu, která mu řekla: 'Ondřej, následuj mě, ukážu ti cestu.' Sova ho zavedla do hlubin lesa.

Cestou se Ondřej dozvěděl od sovy o staré legendě, která vyprávěla o záhadném kameni, jenž mohl ukázat cestu domů každému, kdo se v lese ztratil. Ondřej, plný naděje, se rozhodl tento kámen najít.

Po dlouhém putování narazili na malou čarodějnici Elu, která jim prozradila, že kámen je skrytý v jeskyni strážené starým drakem. Ondřej a sova se tedy vydali k jeskyni, aby se pokusili kámen získat.

Při vstupu do jeskyně se setkali s drakem, který nebyl tak strašný, jak legenda pravila. Drak byl starý a moudrý a po krátkém rozhovoru s Ondřejem mu kámen ochotně předal, protože viděl v chlapci čisté srdce.

S kamenem v ruce se Ondřej a sova vrátili na cestu domů. Kámen svítil jasným světlem a ukazoval směr. Cestou zpět potkali mnoho lesních zvířat, která jim pomáhala a dělala společnost.

Večer, když se stmívalo, našli útulek u laskavého jelena, který jim nabídl místo pro odpočinek. Ondřej byl vděčný za všechnu pomoc, kterou mu lesní obyvatelé poskytli.

Ráno, po dobrém odpočinku, pokračovali v cestě. Sova, která Ondřeje doprovázela, mu vyprávěla staré příběhy lesa, o čarovných bytostech a dávných časech, kdy les ožíval magií.

Když už byli blízko vesnice, kde Ondřej žil, sova se s ním rozloučila a řekla: 'Nyní už najdeš cestu sám, Ondřeji. Nezapomeň na to, co jsi se naučil v lese.'

S kamenem v ruce a srdcem plným nových přátelství a dovedností se Ondřej vrátil do své vesnice. Jeho rodina byla šťastná, že ho vidí a že je zpět doma, zdravý a veselý.

Ondřej vyprávěl své dobrodružství všem ve vesnici a ukázal kámen, který mu pomohl najít cestu domů. Vesničané byli ohromeni a učinili z Ondřeje hrdinu.

Kámen byl umístěn v centru vesnice jako symbol naděje a odvahy pro všechny, kteří by se mohli ztratit nebo potřebovat pomoc.

Ondřej se často vracel do lesa, aby navštívil své nové přátele a pomáhal jim. Lesní zvířata a bytosti ho vždy vřele přivítaly a byli rádi, že mohou být součástí jeho života.

A tak Ondřej žil šťastně až do konce svých dnů, vždy spojen s lesem a jeho kouzelnými obyvateli. Nikdy nezapomněl na dobrodružství, které změnilo jeho život.

A to je konec naší pohádky o Ondřejovi a tajemství ztraceného lesa. Každé dítě, které se někdy ztratí, ať si vzpomene, že s odvahou a laskavostí se vždy najde cesta domů.