Na okraji starobylého lesa Hvozd, kde stromy šuměly tajemstvími a zvířata si povídala lidskými hlasy, žil malý chlapec jménem Erik. Erik byl zvídavý a odvážný, a ačkoliv mu bylo teprve šest let, srdce měl plné dobrodružství. Jednoho dne, když Erik brouzdal po lesní pěšině, narazil na starou mapu. Mapa ukazovala cestu k zapomenutému hradu, ve kterém údajně strašil starý drak.

Erik se nemohl dočkat, až výpravu začne. Vybavil se starým batohem, který naplnil jablky a kouskem chleba, a vyrazil. Cesta vedla přes křivolaké stezky a husté křoví. Po několika hodinách došel k rozpadlému hradu, jehož věže se tyčily k nebi jako prsty starce. Srdce mu bušilo vzrušením, když vstoupil dovnitř.

Uvnitř hradu bylo ticho. Pouze kroky Erika ozvěnou narážely o kamenné zdi. Procházel tmavými chodbami a síněmi, až klesl do hlubokých sklepů. Tam, v rohu místnosti, našel obrovské drápy a šupiny. Erikův dech se zrychlil. Byly to skutečné dračí šupiny!

Když se Erik otočil, uviděl obrovského draka. Drak měl oči jako dvě hořící uhlíky a kůži pokrytou zelenými šupinami. Erik zůstal stát jako přibitý, ale drak jen líně zvedl hlavu. „Co tě sem přivádí, mladý cestovateli?“ zeptal se drak svým hřmícím hlasem.

Erik vzal odvahu a odpověděl: „Našel jsem mapu, která mě přivedla k vám. Slyšel jsem o vašem pokladu a chtěl jsem vidět, zda jsou legendy pravdivé.“ Drak se zamyslel a pak pomalu řekl: „Jsem strážcem starých pokladů, ale dávno jsme tady nikoho neviděli. Máš odvahu, chlapče.“

Drak se zvedl a vedl Erika do tajné komnaty, kde byly hromady zlata, drahokamů a starodávných artefaktů. Erikovi oči se rozzářily údivem. Drak řekl: „Můžeš si vzít, co chceš, ale pamatuj, že pravý poklad není v zlatě, ale v odvaze a přátelství.“

Erik si vybral malý stříbrný medailon, který na něm čekal jako by byl právě pro něj. Když se vrátil domů, ukázal medailon svým rodičům a vyprávěl o svém dobrodružství. Jeho odvaha a příběh inspirovali celou vesnici, a Erik se stal hrdinou svého příběhu.

Dny plynuly a Erik často vzpomínal na draka a jeho slova. Medailon nosil vždy u srdce jako připomínku svého dobrodružství a toho, co se naučil. A i když vyrostl a stal se mužem, nikdy nezapomněl na draka, který ho naučil, že pravý poklad je v nás samotných.

A tak Erikův příběh skončil, ale jeho legenda žije dál. Každé dítě ve vesnici zná příběh o chlapci, který šel do světa hledat draka a našel přátelství. A když slunce zapadá nad lesními kopcemi, šeptá se, že stín draka stále klouže po obloze, ochraňuje vesnici, stejně jako chránil své poklady.