Na okraji velkého, zasněženého lesa stál malý, útulný domeček, kde žil chlapec jménem Tomášek se svými milujícími rodiči. Jednoho zimního večera, když padaly velké vločky sněhu a celý svět se zdál být obalen tichou bílou peřinou, Tomášek nemohl usnout. Z okna svého pokojíčku pozoroval, jak se sněhové vločky lesknou na měsíčním světle a představoval si, jaké by to bylo, kdyby sníh mohl ožít.

Rozhodl se, že vyjde ven a prozkoumá noční zimní krajinu. Oblékl si teplý kabát, šálu, čepici a rukavice a tiše vyklouzl z domu. Jakmile stanul na čerstvě zasněžené cestě, uslyšel jemné šepotání. 'Tomášku,' šeptal neznámý hlas, 'vítej v kouzelném zimním království! Jsem Sněhová víla a potřebuji tvou pomoc.'

Sněhová víla byla malá a jiskřivá, s dlouhými stříbrnými vlasy a šaty, které připomínaly zmrzlé vločky. Pověděla Tomáškovi, že zlé Ledové čarodějnice ukradly magický křišťál udržující rovnováhu zimy a bez něj by celé království mohlo zmrznout do ledového vězení. Tomášek bez váhání souhlasil, že pomůže a společně se vydali na dobrodružnou cestu.

Cestovali přes zasněžené lesy, přes zmrzlá jezera a sněhové pláně, kde potkávali různé zvířecí obyvatele zimního království. Líšky jim ukázaly cestu skrze hustý les, sobi pomohli překonat hluboké sněhové závěje a sýkorky zpívaly písně, které hřály i v nejchladnější den.

Když dorazili k ledovému paláci, kde Ledová čarodějnice ukrývala ukradený křišťál, Tomášek musel řešit hádanky a překonávat nástrahy, aby se dostal dovnitř. Každá hádanka byla náročnější než ta předchozí, ale Tomášek s pomocí svých nových přátel vždy našel správné řešení.

Konečně stanuli před Ledovou čarodějnicí, která byla ohromující a strašidelná s jejími ledovými vlasy a očima jako hluboké modré ledovce. Tomášek s odvahou před ní stanul a vysvětlil, jak důležitý je křišťál pro rovnováhu zimy. Po dlouhém rozhovoru a ukázce pravého přátelství a odvahy, Ledová čarodějnice byla přesvědčena a vrátila křišťál.

S křišťálem bezpečně zpět ve svém místě se zima vrátila do své přirozené krásy a rovnováhy. Sněhová víla poděkovala Tomáškovi za jeho odvahu a přátelství a obdarovala ho kouzelným šálkem, který ho vždy ochrání před zimou.

Tomášek se vrátil domů plný vzrušujících příběhů a nově nalezeného sebevědomí. Když lehl do postele, usnul s úsměvem na tváři, vědom si, že jeho dobrodružství v zimním království bylo něco, co nikdy nezapomene. A kdykoli venku napadl nový sníh, připomnělo mu to jeho kouzelné přátele a nezapomenutelné dobrodružství.