Na okraji malého horského mestečka žila dívka jménem Martinka. Byla známá svou láskou k zimě, sněhu a všemu kouzelnému, co zima přináší. Jednoho dne, když první sněhové vločky začaly padat z oblohy, Martinka se rozhodla vydat na procházku do lesa, který obklopoval její městečko. Vše kolem bylo pokryté bílou pokrývkou a svět vypadal jako z pohádky.

Během své procházky narazila Martinka na starou, opuštěnou chatrč, o které se říkalo, že je domovem Zimního prince. Zvědavost ji zavedla až ke dveřím, které se s tichým zaskřípáním otevřely. Uvnitř našla nejen krásně zařízený domek, ale také spícího prince, obklopeného magickým zářením. Martinka, fascinovaná tímto pohledem, se rozhodla prince probudit.

Když se Zimní princ probudil, byl překvapen, ale zároveň potěšen Martinkinou návštěvou. Rozhodl se jí ukázat své království zasnežených kopců a mrazivých jezer. Společně strávili celý den objevováním zázraků zimní krajiny, skluzavkami na zamrzlých potocích a stavěním obřích sněhuláků.

Jak den ubíhal, Zimní princ sdílel s Martinkou tajemství svého království. Vyprávěl jí o kouzlech, která udržují zimu živou a jak každý sněhový útvar má svou vlastní duši a příběh. Martinka byla fascinována a začala chápat hlubší spojení mezi přírodou a magií, které Zimní princ chránil.

Když se blížil večer, Zimní princ daroval Martince malý křišťál, který měl schopnost přivolat první sníh. Martinka se s těžkým srdcem rozloučila, ale s pocitem, že získala nového přítele a hluboký respekt k zimním kouzlům. Vrátila se domů s vědomím, že zimní království bude vždy čekat na její návštěvu.