Bylo nebylo, v hlubokém lese, kde stromy šuměly tajemstvími a zvířata si hrála pod korunami stromů, žil mladý strážce lesa jménem Eliáš. Eliáš měl zvláštní dar: rozuměl jazyku přírody. Jednoho dne, když procházel lesním podrostem, zaslechl slabý nářek. Byl to plačící pramen, který kdysi zásoboval celý les čistou vodou, ale nyní byl znečištěný a téměř vyschlý.

Eliáš se rozhodl, že musí pramen zachránit. Vydal se na cestu za starou mudrcovnou Anežkou, která žila na samotě u starého dubu. Po dlouhé cestě a mnoha překážkách, včetně setkání s rozzlobeným divočákem, se dozvěděl od Anežky o kouzelném semínku, které mohlo pramen očistit a obnovit.

Následující den Eliáš vyrazil hledat semínko. Našel ho skryté v hlubokém lesním jezírku, chráněné vodními vílami. Po získání jejich důvěry a vysvětlení svého poslání mu víly semínko předaly. Eliáš se vrátil k prameni a zasadil semínko přímo do středu znečištěného pramene.

Během noci semínko vyrostlo v nádhernou rostlinu s hlubokými kořeny, které čistily vodu a obnovily pramen. Lesní zvířata a rostliny slavily, voda opět volně tekla a Eliáš byl prohlášen za hrdinu. Pramen byl zachráněn a lesní společenství bylo opět šťastné.

Ale Eliáš věděl, že jeho práce není u konce. Rozhodl se, že se stane učitelem a bude šířit povědomí o důležitosti ochrany přírody. Začal pořádat pravidelné čistící akce v lesích a učil mladé i staré, jak pečovat o svoje přírodní prostředí.

Eliáš se stal legendou a jeho příběh cestoval z úst do úst. Les byl bezpečný a čistý, díky jednomu odvážnému strážci, který naslouchal volání přírody. A tak, kdykoliv někdo navštívil les a napil se z čistého pramene, vzpomenul si na Eliáše, lesního strážce, který zachránil svůj domov.