Bylo nebylo, v hlubokém, zeleném lese, kde slunce svítilo jen lehce skrze husté koruny stromů, žila malá víla jménem Liliána. Byla to víla neobyčejně krásná a dobrosrdečná, která měla schopnost rozesmát každého, kdo byl smutný, a uzdravit každou rostlinu, která byla nemocná. Jednoho dne, když Liliána právě pomáhala rostlinám, aby lépe rostly, potkala malého chlapce jménem Ondřej, který se v lese zatoulal.

Ondřej byl malý kluk s velkými modrými očima a zlatými vlasy, který se rád toulal lesem a sbíral různé lesní plody. Avšak tentokrát zabloudil dál než obvykle a nevěděl, jak se dostat zpět. Když uviděl Liliánu, nejdříve se lekl, ale víla mu usměvem a laskavým hlasem rychle rozptýlila strach. Liliána mu nabídla pomoc s návratem domů, ale než se vydali na cestu, ukázala mu něco opravdu kouzelného.

Liliána vzala Ondřeje k tajnému prameni, kde voda nebyla obyčejná, ale měnila barvy jako duha. 'Toto je Pramen naděje,' řekla Liliána, 'každý, kdo z něho pije, najde cestu k tomu, co si nejvíce přeje.' Ondřej s nadšením napije z pramene a ihned pocítil, jak se mu v hlavě rozzářily myšlenky na cestu domů. Avšak víla mu prozradila, že cesta nebude tak jednoduchá, musí spolu překonat několik zkoušek.

První zkouškou bylo přejít starý visutý most, který vypadl, že se každou chvílí zřítí. Ondřej se bál, ale Liliána mu dodala odvahu. 'Drž se mě a neboj,' řekla, a společně most překročili. Když dorazili na druhou stranu, Ondřej pocítil úlevu a díky za Liliáninu pomoc. Víla se na něj usmála a řekla, že první zkouška byla o odvaze a vzájemné důvěře.

Druhá zkouška byla o lstivosti. Museli projít lesem, ve kterém žil zlý skřet, který rád klamal cestovatele. Liliána učila Ondřeje, jak rozpoznat skřetovy klamy a jak se jim vyhnout. Díky jejím radám se jim podařilo skřeta obelstít a bezpečně projít lesem. Ondřej byl nadšený, že se něco nového naučil a že jeho nová kamarádka víla byla tak moudrá.

Třetí a poslední zkouškou bylo najít Klíč od Vrát, který otevíral bránu vedoucí přímo k Ondřejově domovu. Klíč byl ukryt v jeskyni strážené drakem. Liliána a Ondřej museli použít všechnu svou odvahu a chytrost, aby draka přesvědčili, že jim klíč dá. Nakonec drak souhlasil, když uviděl, jak jsou oba stateční a jak si navzájem pomáhají.

S klíčem v ruce a srdcem plným dobrodružství se Ondřej a Liliána vypravili k bráně. Když ji otevřeli, objevila se před nimi cesta vedoucí přímo k Ondřejově domu. Rozloučili se s velkým objetím a slibem, že se jednoho dne zase setkají. Ondřej běžel domů, kde na něj čekali jeho rodiče, kteří byli velmi rádi, že je zpět a v pořádku.

Ondřej často vzpomínal na své kouzelné dobrodružství s vílou Liliánou a věděl, že les ukrývá mnoho dalších tajemství, která jednou možná znovu objeví. A každý večer, než usnul, si přál, aby jeho kamarádka víla měla také krásné dny plné radosti a kouzel.