Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v hlubokém tajemném lese, kde slunce svítilo jen občas skrze husté koruny stromů, žila veselá skupinka skřítků. Tito malí, bystří tvorové byli známí svým umem vyrobit cokoli, co si jen dokážete představit, z listí, mechů a kapek rosy.

Mezi skřítky byl jeden zvlášť zvídavý chlapec jménem Ondra. Ondra měl krátké zelené vlasy a oči jako čerstvé kaštany. Nejraději měl dobrodružství a vždy snil o tom, že objeví něco, co žádný skřítek před ním nenašel.

Jednoho dne, když se Ondra toulal lesem, narazil na starou, zapomenutou mapu. Mapa byla zvláštní, kreslená na kůži a zdobená tajemnými symboly. Ondra věděl, že to musí být mapa k nějakému velkému pokladu.

Rozhodl se mapu vzít a pokusit se poklad najít. Vzal s sebou svého nejlepšího přítele, skřítka jménem Fík, který byl vynikající v luštění záhad a rozluštění mapy. Společně se vydali na cestu hluboko do neznámých částí lesa.

Cesta byla plná nástrah. Museli překonat hustý podrost, divoké řeky a vyhnout se zvířatům, která v lese žila. Ale Ondra a Fík byli odhodlaní a nevzdávali se, i když to někdy vypadalo beznadějně.

Po několika dnech došli k velkému skalnímu útvaru, který byl na mapě označen jako klíčové místo. Skála byla pokryta mechem a starými liánami, a na první pohled se zdálo, že nic neukrývá.

Fík však objevil malou štěrbinu, která vedla dovnitř skály. Skřítkové se museli plazit po břiše, aby se dostali dovnitř, ale co našli, stálo za to. Byla to jeskyně plná zářících kamenů, které osvětlovaly prostor jako tisíce malých hvězd.

V centru jeskyně byl obrovský kámen, který byl na mapě označen jako 'Srdce lesa'. Kámen byl teplý na dotek a pulzoval jemným světlem. Ondra a Fík věděli, že toto je poklad, který hledali.

Když se Ondra dotkl kamene, celá jeskyně se rozzářila silnějším světlem a z kamene vytryskla fontána čisté vody. Skřítkové si uvědomili, že kámen obnovuje životní energii lesa a že je důležité, aby zůstal na svém místě.

Rozhodli se, že tajemství 'Srdce lesa' nechají mezi sebou a mapu zničí, aby nikdo další poklad nemohl vyrušit. Vrátili se do své vesnice, kde byli vřele uvítáni jako hrdinové.

Ondra a Fík byli šťastní, že mohli prozkoumat neznámé a přitom pomoci svému lese. Uvědomili si, že pravý poklad není zlato nebo klenoty, ale pečovat o svět kolem nás.

Od té doby se Ondra stal ochráncem lesa a s Fíkem často chodili kontrolovat, že 'Srdce lesa' je v bezpečí a že les je zdravý a plný života.

A tak žili všichni šťastně až do konce svých dnů, pečujíce o les, který jim dal domov, dobrodružství a přátelství.