V malé vesničce na kraji lesa žila dívka jménem Eliška. Byla zvídavá a milovala příběhy, které jí večer vyprávěla její babička. Jednoho dne, když babička uklízela starý půdní prostor, našla zapomenutý hřeben. Tento hřeben nebyl obyčejný, byl vyroben z lesklého stříbra a zdobili ho drobné kameny, které se třpytily i v šeru podkroví.

Eliška hřeben vzala do rukou a ihned pocítila jeho kouzlo. Když si s ním pročesala vlasy, okamžitě ucítila zvláštní teplo. Babička jí pak vyprávěla, že tento hřeben patřil kdysi mocné čarodějnici, která jej používala k ochraně celé vesnice před zlými silami.

Zvědavá Eliška se rozhodla zjistit více o kouzlech, která může hřeben skrývat. Začala si hrát s kameny na hřebenu a zjistila, že každý kámen má jinou moc. Jeden z kamínků dokázal vykouzlit nádherné zvuky, jako by v místnosti hrála skrytá hudba.

Další kámen měnil barvy věcí, kterých se dotkl. Eliška bavila sebe i svého mladšího bratříčka tím, že měnila barvy květin nebo látky na svých šatech. Veselí z těchto kouzel rozesmálo celou rodinu.

Avšak nejdůležitější kámen na hřebenu byl ten, který mohl Elišce ukázat vize. Když se dívala do odlesku kamene, mohla vidět vzdálená místa a časy. Objevila staré tajemství vesnice a dokonce i to, jak čarodějnice používala hřeben k ochraně lidí.

Eliška se rozhodla použít hřeben k pomoci svým přátelům a rodině. Využívala jeho magii k léčení malých zranění nebo k uklidnění zvířátek ve vesnici, která se bála bouřky.

S časem se stala známou jako malá čarodějka, která nosí stříbrný hřeben a rozšiřuje kolem sebe radost a ochranu. Lidé z okolních vesnic začali přicházet za Eliškou pro radu a pomoc s jejich problémy.

Eliška vyrostla v moudrou a laskavou ženu, která nikdy nezapomněla na lekce, které se naučila díky kouzelnému hřebenu. Stala se ochránkyní vesnice, stejně jako kdysi ona stará čarodějnice. A hřeben? Ten předala své vnučce, aby tradice pokračovala.